Rubriky | Přežít, Svět

12 pravidel survivalu

Zveřejněno 13 prosince 2012 autorem FreePub

12 pravidel survivalu – pro každého, kdo si váží života.

1) Vnímejte a věřte
Nespadněte do smrtící pasti odmítání a přehnaného strachu. Přiznejte si to: Jste v opravdovém problému a budete se z něj muset dostat sám.

Mnoho lidí ve World Trade Center 11. září jednoduše zemřeli protože si řekli, že všechno bude v pořádku. Panika nutně nemusí znamenat křičení a pobíhání okolo. Často se jedná o prosté nic nedělání. Survivalisti nepodceňují pravdu, ale také se neodevzdají beznaději.

Survivalisti vidí příležitost, dokonce dobrou, ve své situaci i když je pochmurná. Pokud se dostanou před těžkou zkoušku, tak lidé můžou být překvapeni když je poslouchají, že to pro ně byla ta nejlepší věc, jaká se jim kdy stala. Viktor Frankl, který strávil 3 roky v Osvětimi a v dalších nacistických koncentračních táborech, popisuje klidnou ženou, která umírala. Řekla mu: „Jsem vděčná, že mě osud tak těžce zasáhl. V mém předchozím životě jsem byla zkažená a nebrala jsem spirituální činy vážně.“ Fáze survivalové cesty zhruba paralelně následují pět etap smrti, které popsala Elizabeth Kubler Ross ve své knize On Death and Dying: Denial, anger, bargaining, depression, and acceptance.

Při těžkých okolnostech se survivalista pohybuje skrze fáze rychle, aby přijmul svou situaci a pak ji vyřešil, aby se zachránil. Přežití záleží na tom, abyste si sami sobě řekli: „OK, jsem tady. Tohle se opravdu děje. Nyní hodlám udělat následující kroky, abych se z toho dostal.“ Jestli nakonec uspějete či ne je irelevantní. Je to o tom konat správně, i o tom správně trpět, že jste dali smysl životu, který musíte žít.

2) Zůstaňte klidný, využijte svůj hněv
V počáteční krizi ti, kteří přežili nejsou ovládáni strachem, místo toho jej využívají. Jejich strach se často tváří jako (a stává se) hněv, který je motivuje. Aron Ralston, turista, který si musel uříznout ruku, aby se osvobodil z pod kamene, který přimáčknul jeho ruku v kaňonu v Utahu nejprve zpanikařil a začal kritizovat sám sebe. Ale velmi rychle se zarazil, hluboce se nadechl a začal přemýšlet o možnostech. Nakonec strávil pět dní postupu přes etapy nutných pro přesvědčení o tom, jaká opatření musel podniknout, aby si zachránil vlastní život.

Když se Lance Armstrong, šestinásobný vítěz Tour de France, probudil z operace mozku kvůli rakovině, tak první co pocítil byla vděčnost. „Ale pak jsem cítil druhou vlnu, vzteku … jsem naživu, a zbláznil jsem se.“ Když se ho přátelé ptali, jak se mu daří, odpověděl: „Mám se skvěle … líbí se mi to takhle. Líbí se mi ty šance, které jdou proti mně … Neznám jiný způsob.“ To je myšlení survivalisty.

Survivalisti také lépe zvládají bolest. Jako závodník na kole měl Armstrong dlouhé školení v trvalé bolesti, a naučil se ji milovat. James Stockdale, stíhací pilot, který byl sestřelen ve Vietnamu a strávil osm let ve vězeňském táboře Hanoi Hilton doporučuje těm, kteří se chtějí naučit přežít: „Člověk by se měl seznámit s průběhem bolesti. Musíte to odzkoušet v praxi. O tom není pochyb.“

3) Myslet, analyzovat a plánovat
Survivalisti rychle organizují, nastavují rutiny a ustanovují disciplínu.

Když byla Lance Armstrongovi diagnostikována rakovina, tak proti ní zorganizoval boj stejně jako když organizoval svůj trénink na závod. Přečetl si o ní všechno co mohl, dal dohromady tréninkový plán a tým z přátel, rodiny a doktorů, který ho v jeho úsilí podporoval. Takové vědomí a organizované úsilí tváří v tvář vážnému nebezpečí vyžaduje rozkol mezi rozumem a citem, v němž rozum udává směr a cit poskytuje zdroj energie.

Steve Callahan, námořník a lodní návrhář, byl zasažen velrybou během své sólo plavby v roce 1982. Zmítaný v Atlantiku po dobu 76 dní na svém metr a půl velkém voru zažil cestu k přežití pod velením „kapitána“, který mu dával rozkazy a držel na uzdě jeho příděly vody a dokonce i jeho vlastní vzpurné (emoční) stížnosti. Jeho kapitán pravidelně instruoval „posádku“. Tak pod striktní kontrolou udržel pryč myšlenky, že není naděje a provedl první kroky k přežití: myslet jasně, analyzovat situaci a vytvořit plán.

4) Provést správné a rozhodující kroky
Survivalisti jsou ochotní riskovat pro záchranu sebe a ostatních. Ale jsou současně odvážní a opatrní v tom, co udělají. Lauren Elder byl jediný, kdo přežil letecké neštěstí v High Sierra. Ztracený na 12 000 stop vysokém vrcholku se zlomenou rukou viděl pod sebou San Joaquin Valley, ale obrovská divočina a ledové útesy jej od něho oddělovali. Nosil na sobě zavinovací sukni a halenku, boty, a dokonce ani neměl spodní prádlo, lezl po všech čtyřech.

Měl před sebou 36 hodin cesty – zdánlivě nemožný úkol. Ale Elder si připustil myšlenky jen na cestu, kterou měl před sebou. Survivalisté rozdělují velké úkoly na malé zvládnutelné kroky. Nastaví si dosažitelné cíle a vytvoří krátkodobé plány pro jejich dosažení. Jsou pečliví, aby si správně vybrali cíle. Dělají jen velmi málo chyb. Řeší to, co je v jejich silách, řeší to od okamžiku k okamžiku, z hodiny na hodinu, den po dni.

5) Oslavte svůj úspěch
Survivalisti mají velkou radost i z nejmenších úspěchů. Pomáhá jim to udržet vysokou úroveň motivace a zabraňuje to smrtícímu pádu do beznaděje. To také poskytuje úlevu od situací ohrožujících život. Elder řekl, že když dokončil sestup první části, tak se podíval na tu neuvěřitelnou část cesty, kterou urazil a řekl si: „Podívej se co jsi dokázal…nadšeně jsem zakřičel a poslouchal rozlehlou ozvěnu.“ I přes zlomenou ruku byla radost Elderovým stálým společníkem.

6) Buďte záchranářem, ne obětí
Survivalisti vždy to co dělají dělají pro někoho jiného, i když ten někdo jiný je tisíce kilometrů daleko. Existuje mnoho strategií, jak toho dosáhnout. Když se Antoine Saint-Exupery zřítil v libyjské poušti poté, co jeho letadlo utrpělo poruchu motoru, myslel na to, jak jeho žena bude trpět, kdyby se vzdal a nevrátil se domů. Yossi Ghinsberg, mladý izraelský turista, byl ztracen v džungli Bolívie více než dva týdny poté, co se oddělil od svých přátel. V halucinacích viděl krásnou společnici, která s ním spala každou noc. Vše co dělal dělal pro ni. Lidé nemohou přežít jen pro sebe, musí mít větší motivaci.

Viktor Frankl to vyjádřil takto: „Nemiřte na cíl – čím více se na něj budete zaměřovat, tím více jej minete.“ Navrhuje to brát jako „nezamýšlený vedlejší efekt osobního odhodlání vůči něčemu, co je větší než já a nebo jako vedlejší produkt odevzdání se jiné osobě než jsem já.“

7) Užijte si survivalovou cestu
Může se to zdát neintuitivní, ale i v těch nejhorších situacích si survivalisti najdou způsob jak si užít, jak si hrát a smát se. Survival může být únavný a čekání je umění. Elder se začal smát když ho napadlo, že by ho někdo mohl vidět v sukni jak slézá skály. I když se Callahanova loď potápěla, tak se smál a svíral nůž v zubech jako pirát. A Viktor Frankl nařídil některým svým společníkům v Osvětimi, u kterých hrozilo, že se vzdají naděje, aby mysleli každý den na jednu legrační věc.

Survivalisti používají svůj intelekt ke zklidnění a zabavení mysli. Zpěv, básně, hry v myšlenkách, počítání čehokoliv a počítání matematických příkladů v hlavě mohou čekání zkrátit, na rozdíl od tlumícího strachu.

Když Lance Armstrong podstoupil strašlivou chemoterapii, jeho mantra se stala jeho krevním obrazem: „Tato čísla se stala zlatým hřebem každého dne, byly mojí motivací … soustředil jsem se na ta číslo, jako bych ten krevní obraz tvořil svojí vůlí.“

Ztracen v bolivijské džungli, Yossi Ghinsberg hlásil: „Když jsem měl pocit beznaděje, opakoval jsem si svoji mantru „muž činu, muž činu“, ani nevím kde jsem tu frázi pobral, opakoval jsem si stále znovu a znovu. Muž činu dělá to co musí a nemá strach ani obavy.“

Survivalisti zažívají krizi skoro stejně jako sportovci sport. Lpí na talismanech. Objevili místo mezi emocemi a rozumem. Hravý přístup ke kritické situaci rovněž vede k nápadům a nápad vás může vést k nové technice, strategii, nebo návrhu, který vás může zachránit.

8) Vnímejte tu krásu
Survivalisti jsou sladěni s divy světa, zejména tváří v tvář smrtelnému nebezpečí. Ocenění krásy, pocit úcty, otevírání smyslů k životnímu prostředí. Debbie Kiley a čtyři další lidé se zmítali v Atlantiku poté, co se jejich loď potopila při hurikánu v roce 1982. Neměli žádné zásoby, žádnou vodu a bez záchrany by zemřeli. Dva členové pili mořskou vodu a zbláznili se. Když jeden z nich skočil přes palubu a byl sežrán žraloky přímo pod jejich člunem, Kiley řekl sám sobě: „Zaměř se na oblohu, na tu krásu tam.“

Když se Saint-Exupéryho letadlo zřítilo do pouště, byl si jistý, že je odsouzený k smrti, ale přesto pokračoval v tomto duchu: „Tady jsme, odsouzeni k smrti, ale stále se jistota smrti nemůže srovnávat s radostí, kterou cítím. Radost z této půlky pomeranče, který držím v ruce, je jednou z největších radostí, jakou jsem kdy poznal.“ Přestal naříkat na svůj osud a pokud naříkal, tak se jen sám sobě smál.

9) Věřte, že uspějete
Strach ze smrti mizí a nové síly survivalisty naplňují, aby mohli pokračovat. „Během posledních dvou dnů mého uvěznění,“ vzpomínal Ralston, „jsem cítil stále větší zásobu energie, i když mi došlo jídlo a voda.“ Elder řekl: „Cítil jsem se odpočatý a plný zvláštní energie. Bylo to jako kdyby mi bylo uděleno neomezené množství energie.“

10) Vzdejte se
Ano, můžete zemřít. Ve skutečnosti zemřeme my všichni. Ale možná to nemusí být dnes. Netrapte se tím. Zapomeňte na záchranu. Vše co potřebujete je již ve vás. Dougal Robertson, námořník, který ztroskotal na moři a byl na něm po třicet osm dní, doporučuje myslet na přežití takto: „Záchrana přijde jako vítané přerušení cesty přežití.“ Jeden psycholog to nazývá“rezignací, aniž bych se vzdal.“ Je to přežití pomocí rezignace.

Simpson hlásil: „Asi bych umřel mezi těmi balvany…ale ta myšlenka mě nestrašila…strach ze smrti mě již neovlivňoval.“

11) Udělejte co je nezbytné
Elder slezl dolů po skále s ledem bez předchozích zkušeností a bez vybavení. Aron Ralston si uřízl vlastní paži, aby se osvobodil. Rakovina umožňuje se téměř zabít chemoterapií, aby mohl člověk žít.

Survivalisti mají důvod k životu a jsou ochotni vsadit vše na sebe. Mají to, co psychologové nazývají meta-znalostí: Znají své schopnosti – nepřeceňují je a ani je nepodceňují. Věří, že všechno je možné a podle toho jednají.

12) Nikdy se nevzdávejte
Když explodovala kyslíková nádrž na Apollu 13, která očividně odsoudila k smrti posádku, rozhodl se kapitán Jim Lovell pokračovat v přenosu dat do kontroly mise na Zemi, dokonce i když při sestupu začali hořet. Simpson, Elder, Callahan, Kiley, Stockdale, Ghinsberg – ti všichni věděli tuhle poslední pravdu: Pokud jste pořád naživu, existuje pořád alespoň jedna věc, kterou můžete udělat.

Survivalisty tak snadno neodradí neúspěchy. Přijímají to, že se prostředí neustále mění a ví, že se musí přizpůsobit. Pokud spadnou na dno, tak se odrazí zpět nahoru a začnou celý proces znova, rozdělí ho na zvládnutelné části.

Survivalisti mají vždy důvod pokračovat. Udržují svoji náladu vytvořením alternativního světa z bohatých vzpomínek do kterých mohou uniknout. V neštěstí vidí příležitost. Poté se z něho poučí a jsou vděční za zážitky, které zažili. Elder mi jednou řekl: „Tu zkušenost bych za nic jiného nevyměnil. Někdy mi dokonce chybí. Chybí mi ta jasnost přesně vědět co mám dál dělat.“

Ti, kdo přežijí nebezpečí našeho světa, ať už ve hře nebo v podnikání nebo ve válce, v důsledku nemoci nebo finanční pohromy, učiní tak přes cestu transformace. Ale tento transcendentální stav se neobjeví zázračně když ho je potřeba. Vyvěrá ze životních zkušeností, postojů a postupů tvořících jednu osobnost – jádro, ze kterého se čerpá síla. Zážitek přežití je nesrovnatelný dar: Tento dar vám řekne kdo opravdu jste.

Překlad článku The 12 Rules of Survival
securitywhip.com/2010/07/18/the-12-rules-of-survival/

  • Vložit komentář

    Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.