Rubriky | Ameriky, Evropa

Doublethink Západu na slepé cestě k válce

Zveřejněno 27 září 2014 autorem FreePub

V říjnu 1962 Spojené státy hrozily válkou s Ruskem kvůli kubánské krizi.

Finian Cunningham, 3. září 2014.

K tomuto dramatu došlo poté, co se Washington dozvěděl, že sovětský vůdce Nikita Chruščov dohlížel na instalaci balistických raket na karibském ostrově zhruba 145 kilometrů od pobřeží Spojených států. Nevadí, že rodící se vojenské spojenectví mezi Moskvou a socialistickou vládou Fidela Castra byla nedotknutelná záležitost mezi dvěma svrchovanými státy – Washington byl vzteklý, že sovětské rakety byly povoleny poblíž jeho území. Pak byl americký prezident J. F. Kennedy nucen jít kvůli tomu do války, i kdyby to znamenalo totální termonukleární konflikt.

Nakonec byl nerozhodný výsledek vyřešen, částečně prostřednictvím vzájemného osobního porozumění mezi Kennedym a Chruščovem, protože se takové katastrofické válce muselo za každou cenu vyhnout. Sovětský svaz nakonec své rakety stáhl po obdržení záruk od Bílého domu, že následně nedojde k žádné americké invazi na Kubu, jako byla ta neúspěšná podporovaná CIA v roce 1961 v Zátoce sviní. Kromě toho se Kennedy zavázal na oplátku stáhnout americké rakety z území Turecka, které sousedilo se Sovětským svazem.

Nyní o 52 let později. Amerikou vedená aliance NATO tento týden oznámila, že hodlá upevnit svou vojenskou přítomnost ve východní Evropě, v Černém moři a v pobaltských státech. Před summitem NATO ve Walesu generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen vyzval ke zřízení „reaktivních praporů“ podél ruských hranic. Pohotovostní plán by zahrnoval případné umístění balistických raket a navazuje na nedávné odeslání válečných lodí NATO a stíhaček do regionu.

Moskva v reakci uvedla, že nyní reviduje svou obrannou doktrínu, aby přijala reciproční opatření na ochranu svého území. „Když se vojáci NATO blíží k našim hranicím, samozřejmě vytvoříme plán. Připomínám závazek NATO, že se nebude rozšiřovat na východ,“ řekl místopředseda ruské Veřejné komory Sergej Ordžonikidze.

Závazek o nerozšiřování NATO směrem na východ byl slíben americkými vůdci jejich ruským protějškům v 90. letech minulého století po rozpadu Sovětského svazu. Přesto to, co se stalo v průběhu posledních dvou desetiletí, je přesný opak – vytrvalý zásah armády NATO podél ruských hranic. Konflikt na Ukrajině za poslední rok posloužil k tomu, aby Washington odůvodnil nepředvídatelnou eskalaci NATO v tomto regionu na základě nepodložených tvrzení o ruské invazi a anexi ukrajinského území.

Ekonomické sankce uvalené Washingtonem a jeho evropskými spojenci jsou uplatňovány se stejnou bezstarostnou nenuceností, jako shromažďování jednotek NATO. Absence konkrétních důkazů o údajných protiprávních jednáních omlouvá sankce sankce a bojové plány NATO. Je to vše děláno jako hotová věc na základě tvrzení. Americký prezident Barack Obama tvrdí, že je ruská vojenská intervence na Ukrajině jasně vidět, ale nemá sebemenší věrohodné důkazy. Britský premiér David Cameron a německá kancléřka Angela Merkelová, kromě jiných, zní jako hlásné trouby Bílého domu, vyzývají k dalším sankcím a k připravenosti NATO.

Moskva má právo označit toto jednání Západu jako hysterické a odtržené od reality. USA a jejich evropští podřízení vytvořili na Ukrajině konflikt rozvracením zvolené vlády v této zemí, aby v Kyjevě nainstalovali zcela nelegitimní režim. Fašistická povaha tohoto režimu nemá mandát vládnou, obzvláště ne pro-ruské populaci ve východní části země, kterými nacisty uctívaná junta v Kyjevě pohrdá jako podlidmi. Od doby, kdy Západem podporovaný režim zahájil v dubnu tzv. protiteroristickou operaci ve východních oblastech země, bylo 2500 lidí zabito – především civilistů. Zhruba milion lidí bylo vysídleno ze svých domovů, uvedla OSN. Většina násilí pramení z vojenské síly Kyjeva, které bez rozdílů bombardují civilní centra kolem měst Doněck a Luhansk. Objevily se zprávy o použití kazetových bomb, bomb s bílým fosforem a neřízených raket Grad.

Západní sponzoři tohoto nesporného státního teroru proti civilnímu obyvatelstvu se vzdali veškeré odpovědnosti za svou politiku kriminálního vměšování se do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Přesto se s ironií otáčí na Rusko a obviňují ho z konfliktu a chaosu.

Nezodpovědné vlády západních států a korporátní média lehkomyslnost ještě přiživují zdůrazňováním provokativních tvrzení pocházejících z Kyjeva a jeho loutkového prezidenta Petra Porošenka, obvinili Rusko z nástupu „největší války“ v Evropě od konce druhé světové války. Opět žádné důkazy, pouze bezduché prosazování horečnatých představ.

Součástí úvahy, že ruská armáda vpadla na Ukrajinu, je hroutící se pozice kyjevských sil na jihovýchodní části země. Vojenské neúspěchy Kyjeva jsou tak vysvětlovány předpokladem, že síly protivníka musí operovat s profesionálními ruskými vojáky. Ale existuje několik dalších věrohodných vysvětlení, proč mají kyjevské protiteroristické oddíly problémy, jako je masová dezerce ukrajinských vojáků přes hranice do Ruska, nespokojenost s posláním zabíjet civilisty nebo úplná neschopnost kyjevských vojenských plánovačů. Porošenko to v jednom svém projevu implicitně oznámil s tím, že „budou padat hlavy“ velitelů na ministerstvu obrany.

Krize na Ukrajině – u které hrozí, že se vymkne kontrole a povede k větší válce – je výsledkem západní arogance, pokrytectví a doublethinku. Západní vůdci se zdají být ochromeni chronickou neschopností vidět své vlastní rozpory, bez ohledu na to, jak jsou tyto rozpory drzé či hloupé.

Kubánská raketová krize před více než půl stoletím poskytla poučnou analogii s dnešní patovou situací mezi Západem a Východem. Tehdy se Washington připravoval uvrhnout svět do jaderného požáru kvůli ohrožení svého území Ruskem, přestože začínající ruská přítomnost na Kubě byla legální. Dnes naopak Amerikou vedená aliance NATO nezákonně tlačí svou útočnou palebnou sílu Rusku do obličeje – proti všem dřívějším závazkům, že to tak neudělá – a přesto se Washington domnívá, že má výsadu v tlaku pokračovat bez jakékoliv stížnosti z Moskvy.

Moskva se dosud zabývala touto bezprecedentní provokací obdivuhodně zdrženlivou diplomacií, i když Vladimír Putin musí mít pocit, že se potýká s tupými západními protějšky, kteří nedokážou pochopit pravidla hry.

Alespoň měl John F. Kennedy elementární přehled o realitě a míru empatie se svým ruským protějškem Chruščovem, který nakonec pomohl rozplynutí hrozby vzdálené krize. Bohužel se to samé nedá říct o Baracku Obamovi a dalších západních vůdcích, všichni se zdají být zaslepeni chronickým doublethinkem.

Překlad článku Western Doublethink on Blind Path to War
www.strategic-culture.org/news/2014/09/03/western-doublethink-on-blind-path-to-war.html

  • Vložit komentář

    Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.