Rubriky | Evropa

Rusko není ten, kdo tlačí Ukrajinu na pokraj války

Zveřejněno 03 května 2014 autorem FreePub

Pokus dostat Kyjev do západního tábora vytlačením zvoleného vůdce způsobil konflikt.

A ten konflikt by mohl být hrozbou pro nás všechny.

Překlad článku z 30. dubna 2014.

Hrozba války na Ukrajině roste. Zatímcože nevolená vláda v Kyjevě prohlašuje, že není schopna ovládat povstání na východně země, tak americký ministr zahraničí John Kerry označil Rusko za „darebácký stát“ (rogue state). Spojené státy a Evropská unie zintenzivnily sankce proti Kremlu, obvinil jej z destabilizace Ukrajiny. Uvádí se, že Bílý dům přijímá politiku studené války s cílem proměnit Rusko ve „stát vyvrhel.“

To by mohlo být vysvětlením pokud by to, co se děje dnes na východní Ukrajině, nebylo zrcadlovým obrazem toho, co se dělo v Kyjevě před pár měsíci. To ozbrojení demonstranti na náměstí Majdan ovládli vládní budovy a požadovali změnu vlády a ústavy. Američtí a evropští lídři fandili „maskovaným bojovníkům“ a odsoudili zvolenou vládu za její tvrdý zákrok, stejně tak jako nyní podporují použití síly nevolené vlády proti rebelům obsazujícím policejní stanice a radnice ve městech, jako je Slovjansk a Doněcku.

„Amerika je s vámi,“ řekl senátor John McCain demonstrantům, stál při tom bok po boku s vůdcem krajně pravicové strany Svoboda, zatímco americký velvyslanec smlouval s ministerstvem zahraničí ohledně toho, kdo bude tvořit novou ukrajinskou vládu.

Když byl ukrajinský prezident nahrazen Amerikou vybranou administrativou při neústavním převzetí moci, tak politici jako William Hague bezostyšně uvedli omyl parlament ohledně legalit toho, co se stalo: dosazení prozápadní vlády v rozdělené zemi sousedící s Ruskem.

Putin vrátil úder, použil část z amerického scénáře protestů – i když protesty, které se šíří z Krymu na východní Ukrajinu, mají zřejmě masovou podporu. Ale co bylo nádherným pláč za svobodu v Kyjevě se nyní stalo infiltrací a nenasytnou agresí v Sevastopolu a Luhansku.

Po referendu Krymu s výsledkem připojit se k Rusku, tak většina západních médií opustila jakýkoliv náznak o tom pořádně informovat. Putin je nyní běžně srovnáván s Hitlerem, zatímco role fašistické pravice v ulicích a v nové ukrajinské vlády byla přestříkána na putinovskou propagandu.

Takže pokud se jen tak nedozvíte o ukrajinské vlády a její úctě k válečným nacistickým kolaborantům a pogromistům, nebo o žhářství na domácnosti a kanceláře volených komunistických vůdců, nebo integraci extrémistického Pravého sektoru do národní gard.

Skutečností je, že po dvou desetiletích expanze NATO na východ byla tato krize vyvolána snahou Západu dostat Ukrajinu na svou stranu do svých obranných struktur prostřednictvím smlouvy explicitně o přidružení k proti-moskevské Evropské unii. Její odmítnutí vedlo k protestům na Majdanu a k instalaci proti-ruské správy – kterou odmítá polovina země – která pokračovala k podepsání dohody s EU a Mezinárodním měnovým fondem.

Žádná ruská vláda by se nemohla smířit s takovou hrozbou pro své území. Putinova absorpce Krymu a podpora povstání na východní Ukrajině je jasně defenzivní a jasně vytyčená červená čára: východ Ukrajiny nebude pohlcen ze strany NATO nebo EU.

Ale nebezpečí se také násobí. Ukrajina se ukázala být sotva fungujícím státem: bývalá vláda nebyla schopna vyčistit Majdan a Západem podporovaný režim je „bezmocný“ proti protestům v průmyslovém východu. Co se týče řečí o polovojenských „zelených mužích“ (kteří se ukazují být v drtivé většině Ukrajinci), vzpoura má také silné sociální a demokratické požadavky: kdo by se hádal proti referendu o samostatnosti a volených guvernérech?

Mezitím USA a jejich evropští spojenci ukládají sankce a diktují podmínky Rusku a svým chráněncům v Kyjevě, po návštěvách Joe Bidena a ředitele CIA Johna Brennana podporují vojenský zásah proti demonstrantům. Ale jakým právem se Amerika vůbec zapojuje, jedná v rámci své strategie v souvislosti se státem, který nikdy nebyl členem NATO, a jehož poslední zvolená vláda se dostala k moci na platformě explicitní neutrality? Samozřejmě že žádným právem ,což je důvod, proč je krize Ukrajina viděna v různých částech světa různě.

Ve skutečnosti je jeden výsledek krize pravděpodobný – užší spojenectví mezi Čínou a Ruskem, jak USA pokračují v Asii ve svém obratu proti Číně. Ale i přes rostoucí násilí je ruská účast na Ukrajině doposud minimální ve srovnání s jakoukoli významnou intervencí Západu, která vás napadne za posledních několik desetiletí.

Riziko občanské války však roste a spolu s ním i šance na vtažení dalších mocností do konfliktu. Barack Obama již vyslal symbolické síly do východní Evropy a je pod tlakem, a to jak ze strany republikánů, tak ze strany jestřábů za NATO. Američtí a britští vojáci se letos v létě zúčastní vojenských cvičeních NATO na Ukrajině.

USA a EU se již na Ukrajině přepočítaly. Ani Rusko, ani západní mocnosti nemohou chtít zasáhnout přímo, a iluzionismus ukrajinského premiéra směrem ke třetí světové válce pravděpodobně není povoleno jeho sponzory ve Washingtonu. Ale století po roce 1914 by mělo být riziko nezamýšlených důsledků dostatečně jasné – hrozba návratu konfliktu mezi velkými mocnostmi roste. Tlak na vyjednávání směrem k ukončení krize je zásadní.

Skutečností je, že po dvou desetiletích rozšiřování NATO byla tato krize vyvolána snahou Západu dostat Ukrajinu na svou stranu. Autor obrázku: Matt Kenyon.

Překlad článku It’s not Russia that’s pushed Ukraine to the brink of war
www.theguardian.com/commentisfree/2014/apr/30/russia-ukraine-war-kiev-conflict

  • Vložit komentář

    Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.