Rubriky | Svět, Zbyněk Klein

Tags |

Na světě zbývají poslední 3% deštných pralesů

Zveřejněno 16 června 2014 autorem FreePub

Rozhovor o tom, jak se Češi zapojují do ochrany pralesů v Indonésii.

Vážení čtenáři, dnes Vám přináším článek a rozhovor o tom, jak se ničí deštné pralesy, ale také o tom, jak se chrání. Navazuji tak na předchozí články o palmovém oleji.

Na světě zbývají poslední 3% deštných pralesů a bohužel stále mizí, a s nimi také mnoho druhů zvířat, pro které je deštný prales jediným útočištěm.

Dnes Vám přináším rozhovor s panem Milanem Jeglíkem, předsedou Občanského sdružení Prales dětem, které má pronajato 31 hektarů deštného pralesa. O toto území se starají členové občanského sdružení spolu s dobrovolníky ať už z Čech, nebo z Indonésie.

web: www.pralesdetem.cz

Dokument o činnosti Občanského sdružení Prales dětem na projektu Green Life:

>> Zelená poušť aneb Jakou cenu má palmový olej

Jak Vás napadlo založit Občanské sdružení Prales dětem a projekt Green Life?

Hledali jsme cestu, jak se legitimně zapojit do aktivní ochrany deštného pralesa a působit jako organizace, která existuje jako právnická osoba. Potřebovali jsme tomu dát koncepci a systém spolupráce. Jinak projekt Green Life vznikl jako takový velký sen o „vlastním“ kusu chráněné divočiny deštného pralesa a OS Prales dětem to mělo celé zastřešit.

Proč jste si pro svou činnost vybrali právě Národní Park Leuser?

NP Gunung Leuser je neuvěřitelných 8 000 km2 deštného pralesa, kde naleznete hory, hluboká údolí, vodopády, řeky, potoky a náhorní plošiny, které jsou domovem pro 4 z 10 nejohroženějších zvířat planety Země. Jsou to nosorožci, tygři, sloni a orangutani sumaterští. Prostě jeden z posledních divokých rájů naší planety a to se prostě musí ochraňovat. NP Gunung Leuser si získal naše srdce a stal se naším druhým domovem.

Jak probíhá Váš běžný den v pralese?

Není to zase až tak moc nevšední den :-) Ráno vás většinou vzbudí křičící prales, ptáci začnou trylkovat tak v 5 hodin, pak se přidávají opičáci hulmani, kolem 8 ráno giboni a mezi 9 – 10 hodinou siamangové. K tomu se přidají ukřičení zoborožci. Tohle všechno vás vytáhne z chatky, jdete se umýt do potoka, vyčistit si zuby, donést vodu na vaření. Nachystá se společně snídaně. Když je mimořádně krásné ráno, tak vás prales přivolá ještě před snídaní a vy se vydáte na ranní procházku, či východ slunce kolem 6:30. Po snídani se začne pracovat buď v táboře, rezervaci nebo se jdou kontrolovat fotopasti, či hlídkovat do národního parku. Když se jde na déle, tak máme oběd sebou. Vracíme se zpět do rezervace až kolem 15 hodiny odpoledne. Večeří se kolem šesté až sedmé večer, kdy už je skoro tma. Pak se sedne, pokecá, zhodnotí se den a mezi 22 – 23 hodinou se jde spát. Když je pěkné počasí, tak se jde večer ještě fotit. Den v rezervaci Green Life je skutečně kouzelný.

Ve vašem dokumentu je vidět, že s pytláky vedete úspěšný boj. Setkali jste se někdy s pytláky tváří v tvář?

Ano, několikrát, ale pokud se tak stane v národním parku, tak se většinou vydají na útěk. V posledních měsících se nám ztratilo několik fotopastí, takže jejich odezva je samozřejmě negativní, ale s tím se musí počítat. Ve spolupráci s národním parkem chystáme zátah na pytláky, tak uvidíme, jak budeme úspěšní.

Jak často se vydáváte na vaše proti-pytlácké hlídky a na černý trh?

Hlavní proti pytlácká hlídka Green Patrol se odehrává 2x měsíčně, ale vedlejší kontrolní Tygří hlídky bez strážců se uskutečňují v okolí naší rezervace v podstatně v průběhu celého měsíce. No a černý trh, to je kapitola sama o sobě. Dříve jsme tam byli tak 2x do měsíce, ale nyní spíše chystáme podat důkazy o ilegálním obchodu a podat ucelenou zprávu na BKSDA, což je vládní organizace na ochranu přírody a ohrožených druhů zvířat. Tak uvidíme!

Existuje nějaký způsob, jak mohou naši čtenáři pomoci v ochraně deštných pralesů, kromě finančního daru?

Mohou se zapojit do každoročních dobrovolnických programů, předplatit si časopis Green Life, pomoci nám shánět školy v ČR na náš projekt NEPZ (www.nepz.cz), či zachránit 1 ar pralesa, což se rovná podpořit výkup pralesa sumou 800 Kč. Tohle je naše nová a velmi důležitá kampaň od podzimu 2014. Jde o to, že 1 ar pralesa (10×10 m) vyprodukuje každý den kyslík pro cca 900 lidí a zvířat. Když 1 000 000 lidí pochopí tuto myšlenku, tak nejenže můžeme zachránit milion arů pralesa v ekosystému Leuser, ale navíc zachráníme domov divokým zvířatům a denně zajistíme na této planetě produkci kyslíku pro 900 milionů lidí a zvířat. A to není špatné, ne?

Ohrožuje pralesy ještě něco, kromě pytláků, kaučukových a olejných plantáží?

Za pytláctvím stojí poptávka po tradiční čínské medicíně. Za kaučukem a palmovým olejem stojí výrazně západní civilizace a její poptávka po běžném zboží, které je doslova nacpáno nezdravým palmovým olejem. Nejhorším zabijákem pralesů je však lidská lhostejnost a ignorování tohoto významného nadnárodního problému. Lidé netuší, jak pralesy ovlivňují celosvětové klimatické podmínky, žije v nich kolem 60% života na Zemi a jsou plícemi planety společně se zelenými mořskými řasami. Tedy není o čem diskutovat, prostě pralesy potřebujeme k životu, ať žijeme v Africe, Asii, či Evropě. Navíc naše lesy mírného pásma vyrábějí kyslík po půl roku v roce, kdy opadává listí a jehličnany v porovnání s listnatým lesem zase tak výrazně kyslík neprodukují. Tedy půl roku v roce dýcháme na dluh. Odkud? Hádejte! Přece z deštných pralesů a moře, tedy se nás tento problém devastace osobně týká.

Jaký máte názor na fungování místních úřadů a vlády? Podporují organizace, jako je ta Vaše?

Spolupracujeme se Správou NP Gunung Leuser, se Sekcí V-Bohorok. Máme zatím 2 letou smlouvu o spolupráci na ochraně a ostraze 400 km2 NP Gunung Leuser mezi řekami Berkail a Sekelam v oblasti naší soukromé rezervace Green Life. Máme pod ostrahou 20 km hranic parku a jeho vnitrozemí. Jinak samotná vláda myslím ani netuší, k čemu pralesy slouží. Korupce je úhlavním nepřítelem ochrany přírody všude na světě, nejen v Indonésii. Navíc celý ten byrokratický aparát je všude postaven na papírování a schůzování, ale z kanceláře tygry prostě nezachrání, ale my se snažíme přenést ochranu co nejvíce do terénu. Otázka podpory je velmi složitá. Nechceme být vděčni žádné současné vládě světa, tedy si razíme cestu nezávislosti, která je postavena na zdravém rozumu a spolupráci s normálními lidmi.

Jak se řeší ilegální plantáže, pytláctví nebo kácení?

Pokud se prokáže ilegální plantáž, tak se vykácí a znovu zalesní. Pytláka nebo dřevorubce musíte chytit za ruku, nebo jsou velmi důležité fotopasti, které rozmisťujeme do NP Gunung Leuser. Jsou to důkazy o pytlácích na fotkách, či videích, tedy super věc. Čím více budeme mít fotopastí, tím budeme mít více očí v pralese. Nyní těžko hodnotit naši práci, to si řekneme tak za rok, to budeme všichni moudřejší.

Hodláte v budoucnu rozšiřovat Vaši rezervaci?

Určitě, to je v podstatě hlavní cíl pro budoucnost. Nyní máme 33 ha, ale chceme jít na 100 ha a pak se uvidí, vše záleží na podpoře lidí a následování naší nadčasové myšlenky Green Life a soukromého vlastnictví divočiny! Pozemků lesa, či buše v okolí rezervace je ještě výrazně přes 100 ha. Vše je o lidech! Jak jsem říkal, když lidé pochopí, že 1x za život, či rok podpoří záchranu 1 aru pralesa, tak máme všichni velikou naději. Nic není nemožné!

A na závěr, co byste vzkázal případným zájemcům o to, podpořit Vás finančním darem, nebo dobrovolníkům přemýšlejícím o zúčastnění se vašeho projektu?

V současné době je základní myšlenou záchrana 1 aru pralesa = 800 kč, nebo u prosperujících firem třeba 1 hektaru = 80 000 Kč. Jako neziskovka na to dokonce vystavujeme doklad o sponzorském daru, tedy je to odečitatelná částka z daní. Firmy sponzorují kde co, lidé si kupují pozemky na Měsíci, proč tedy nesponzorovat plíce planety Země? No a dobrovoníkům bych vzkázal snad jen, že dveře jsou otevřeny, stačí se ozvat. Celý dobrovolnický program, včetně letenek, jídla, dopravy, pobytu v rezervaci, no prostě komplet, nevýjde na více než 35 000 Kč za měsíc. Navíc podpoří skvělý projekt a myšlenku Green Life. Každé jaro a podzim pořádáme velké množství veřejných akcí a besed v ČR, takže sem mohou vzít své známé a šířit tak Green Life ve svém okolí. Mohou nás šířit na sociálních sítích. Vše naleznete na webu www.pralesdetem.cz, který bude od září výrazně aktualizován, poněvadž se nám změnila koncepce Spolku Prales dětem. Dle nového občanského zákoníku už totiž nejsme občanské sdružení, ale spolek. Ještě nezbývá dodat, než připomenout, že jak dnes žijeme, tak za pár desítek let budou muset naše děti přežívat. Tedy nepodporujme zboží obsahující palmové olej, nezapojujme se do obchodu s divokými druhy zvířat, bojkotujme výrobky z tropických dřev, používejme recyklovaný papír… Jde to, jen to stojí trochu více přemýšlení a času!

Milan Jeglík

předseda Spolku Prales dětem

Komentáře